Když nemohla Bára kvůli vládním opatřením vystupovat, pomáhala v domovu pro seniory a také v dětském domově.
„Při jakékoli příležitosti nebo nouzi se mám kam vrátit. Myslím si, že je to zajímavé poznání, že se člověk dostal někam, kam by se normálně nikdy nedostal, poznal jinou dimenzi životní, profesní a lidskou. To je plus,“ hodnotí zpěvačka.
Na jaře 2020 začala psát blog a loni vyšla stejnojmenná knížka doplněná o kapitoly, které na webu nebyly: „V prosinci tahle knížka vyšla a možná budu pokračovat.“
Proti pesimismu jsou nejbližší lidé, četba a příroda
Bára přiznala, že už jako malé dítě měla deprese.
„Tenkrát se nevědělo, že takové psychické problémy mohou být u malých dětí. Takové věci se neřešily. Já jsem z generace, kdy jsme dostávali výprasky, kdy jsme byli biti a z dnešního pohledu je to úplně neuvěřitelné. Já si myslím, že násilím nikdy nic nedokážeš. Já jsem své děti nikdy neuhodila a nemám ten dojem, že by jim to chybělo.“
Myšlenky na sebevraždu měla dvakrát. Podruhé ji při životě udržely děti a touha být tady pro ně: „Člověk nesmí myslet na sebe, na své cítění, ale na to, že je tady někdo okolo a někomu by mohl ublížit a doživotně nenávratně poškodit.“
A z pesimismu Báru dostává její syn. „S ním je úžasný život, každý den plný překvapení, energie a radosti. Mám partnera, s kterým jsem šťastná. Moc ráda chodím do přírody a čtu. To jsou zdánlivé maličkosti, ale hrozně důležité věci. Myslím si, že když je člověk vnitřně v pohodě, naplněný, skromný a vděčný za cokoliv, tak myslím, že se to dá zmáknout,“ dodává umělkyně.
